Historie souboru

Javorníček se velmi brzy vyhoupl do popředí folklórní scény v naší republice, a to zejména díky organizačním schopnostem nadšeného vedení, kterému včele stála od začátku manželská dvojice Majka a Pepa Čápovi. Hlavně díky nim byly „děcka“ z Javorníčku pořád na cestách, na pódiích folklórních a společenských akcích po celé zemi, v nahrávacích studiích a před televizními kamerami. A nikdy se nezapomíná na odpočinek a stravu pětkrát denně. Ať už to bylo na letním odpočinkovém táboře, na náročném soustředění nebo kdekoli jinde.

DFS Javorníček vychází nejvíce z materiálů folklórní oblasti jižního Valašska (Ščudlov, Nedašov, Lužná). Tady před více jak padesáti lety sebrali zakládající členové Javorníčku první tance a písně. Valašský folklór včetně krojů a rekvizit je tedy základním repertoárem souboru. Postupem času a na doporučení Akademie věd (Zdenka Jelínková) se pak soubor začal zajímat také o oblast Brněnska (Ostopovice, Troubsko, Tuřany, Líšeň) a Horácka. Dnes je tedy celý program tvořen velmi pestrou paletou tanců, písní, zvyků, říkanek, her, pásem a hudebních skladeb a je možné sestavit program od 3 do 120 minut.

Ačkoli soubor díky svému zaměření vyjížděl za hranice už i v dobách, kdy to nebylo zdaleka samozřejmé, skutečný rozmach zahraničních cest přišel až na počátku devadesátých let. Tehdy se postupně otevřely nové možnosti a účast na mezinárodních festivalech i pozvání od souborů z různých koutů Evropy se staly běžnou součástí jeho činnosti.

S postupem času však přestala být Evropa jediným cílem. Jak se svět zmenšoval a vzdálenosti přestávaly být překážkou, začaly přicházet i nabídky ze zámoří. Soubor tak měl možnost představit své umění například na východním pobřeží Spojených států amerických, v roce 2006 absolvoval turné po Japonsku a další cesty do vzdálených zemí se postupně připravují.

Rostoucí zájem o lidové tradice evropských zemí přichází dnes z celého světa. A právě v podání dětí získává folklór zvláštní kouzlo – působí přirozeně, upřímně a dokáže oslovit publikum bez ohledu na jazyk či kulturní rozdíly.

Vrcholem každého roku se pro soubor tradičně stává letní tábor v Žirovnici. Stanovou základnu si Javorníček kdysi pořídil díky podpoře Sdružení rodičů a přátel a Pionýrské organizace, přičemž samotné místo v jižních Čechách nedaleko Pelhřimova objevili vedoucí až po několika letech hledání a střídání různých lokalit po celé republice.

Uprostřed lesů zde děti každoročně nacházejí prostor k odpočinku od tanečních zkoušek, školních povinností i každodenního městského pohodlí – a na chvíli také od rodičů. Tábor si přitom zachovává jedinečnou atmosféru, ke které přispívá i to, že vedoucí a instruktoři vyrůstají přímo ze souboru. Díky tomu je přístup k dětem přirozeně blízký, téměř rodinný, a tato tradice se daří udržovat dodnes.

Tábor má za sebou více než třicet ročníků a od roku 2007 funguje – po nešťastné události – v kompletně obnovené podobě. Péče o volný čas dětí však nekončí jen u léta. Soubor pravidelně pořádá také jarní prázdniny, víkendová soustředění i výlety, které během roku doplňují jeho celoroční činnost a posilují vztahy mezi členy.

Současný Javorníček se neubrání moderním vlivům a trendům. Nadále absolvujeme během roku několik desítek různých vystoupení, přijímáme účinkování i na ryze nefolklórních akcích. Soubor má čtyři taneční kategorie, taneční přípravku, klub a nově pro velký zájem otevřel minipřípravku pro děti od čtyř let. Nácviky jsou v odpoledních hodinách v pondělí, úterý a čtvrtek již tradičně a historicky v Centru volného času v Lužánkách. V současné době má soubor přes 200 přihlášených aktivních členů, nábor je prováděn bez konkurzu vždy v první polovině září. Spolupráce s Lidovou školou umění na Vranovské ulici zajišťuje trvalý přísun hudebníků tvořící cimbálovou muziku. Muzikanti jsou nedílnou součástí kolektivu, dnes hrají celkem tři muziky různého věku.

Snažíme se vést děti k lásce k lidovému umění, což někteří vyjádří tím, že pokračují v Klubu Javorníčku nebo v některém dospělém souboru. Zapojujeme starší děti do rolí instruktorů těch mladších, potkáváme se na plesech a jezdíme spolu dál na výlety a prožíváme spoustu běžných životních radostí, které se v partě přátel daleko víc vychutnají.

Pan Josef Čáp byl jedním ze zakládajících členů souboru Vlajka mládí, který vznikl roku 1950. Už od začátku se věnoval především materiálu pro děti, a protože ho přibývalo, rozhodl se společně se svojí Majkou a partou dalších nadšenců založit odnož „velkého souboru“. Tak vznikla Vlaječka, která se později přejmenovala na Javorníček. Pod tímto jménem známe soubor dodnes a Pepa jej doslova do posledních dnů řídil.

Pod jeho vedením se Javorníček velmi brzy vyhoupl do popředí folklórní scény v naší republice, a to zejména díky jeho organizačním schopnostem a umění v každé době směrovat činnost tím správným směrem. Díky tomu byly „děcka“ z Javorníčku pořád na cestách, na pódiích folklórních a společenských akcích po celé zemi, v nahrávacích studiích a před televizními kamerami. A nikdy nezapomněl na odpočinek a stravu pětkrát denně. Ať už to bylo v Žirovnici nebo na Radějově nebo kdekoli jinde, o každých větších prázdninách.

Vážně onemocněl na podzim roku 2001 a od té doby se musel učit žít se zákeřnou nemocí. Navzdory všem učebnicím medicíny a prognózám profesorů žil dál nádherný, plnohodnotný a aktivní život dalších dlouhých pět let. Odborníci jen kroutili hlavami, ale my všichni moc dobře víme, že to bylo díky jeho obrovské životní síle a energii, kterou čerpal z dětské radosti a z  nadšení pro folklór. Neustále po boku mu byla velkou oporou manželka Majka Čápová, se kterou by zanedlouho oslavili zlatou svatbu.

Pepa odešel, ale po něm zůstává tisíce dětí, kteří jsou dnes již babičkami, rodiči, tetami, strýci nebo novou generací tanečníků. Tato generace bude sice v naších očích ochuzena o humor a laskavý přístup „papá“ Pepy, ale pod jeho dohledem budeme pokračovat dál, aby to ochuzení, bylo co nejmenší. Všechno, co umíme, umíme od něj. A budeme to předávat dál.

Na vždy jeho JAVORNÍČEK