Dětský folklórní soubor Javorníček


Jak se rodí muzika


zpět do sekce Muzika

 

Soubor byl  založen v roce 1958, vlastní cimbálovou muziku má od roku 1968. V prvních letech soubor (v té době s názvem Vlaječka) doprovázeli muzikanti z Vlajky mládí (dnes Javorník). V roce 1968 nastala situace, kdy měli oba soubory vycestovat na zájezd současně. Tehdy učinil zásadní krok pro hudební budoucnost souboru Pepa. V červnu 1968 oslovil Lidovou školu umění Antonínská, kde pracovala cimbálová muzika založená v září 1964. Členkou této školní cimbálky jsem byla já, Karel Mifek a další. Od té doby se datuje spolupráce souboru s LŠU, později přejmenované na ZUŠ (základní uměleckou školu). Tato spolupráce se v průběhu let ukázala být oboustranně prospěšnou, především však pro Javorníček.

Přínosem pro soubor je zejména fakt, že nemusí hledat muzikanty jednotlivě pomocí inzerátů atp., ale dostává již připravenou celou dětskou muziku, která zvládla základy kolektivního hraní (budoucí muzikanti musí navštěvovat nejprve 2-3 roky výuky hry na svůj nástroj, od 3. ročníku na ZUŠ chodí do školního souboru a po dalších 2-3 letech práce jsou připraveni pro činnost v Javorníčku.)

Vedoucí muziky (v jedné osobě také vyučující ZUŠ) má možnost důkladně poznat jednotlivé děti, jejich rodiče a postupně je získávat pro budoucí spolupráci s Javorníčkem. Na škole pracují zpravidla 2 cimbálové muziky a tak ta mladší má vždy vzor ve starší. Vzhlíží ke starším kamarádům, kteří veřejně vystupují, jezdí na festivaly, soustředění apod. Je to pro ně velká motivace a pro Javorníček záruka, že než odroste velká muzika, bude připravena další. Když muzikanti absolvují studium ZUŠ, mají možnost uplatnění i nadále. A tak to jde generace za generací. A protože soubory Javorník a Javorníček jsou od svého vzniku spojeny neviditelnou pupeční šňůrou, někteří nacházejí své uplatnění i v dospělosti. To je případ i dnešní muziky Javorníku, která prošla právě takovým vývojem.

Život ale samozřejmě přináší změny a i obsazení muziky se vyvíjí a proměňuje, i když základ je vždy vybudován na ZUŠce. Muzika se nebrání dalším zájemcům, je otevřená a tento postoj se už mnohokrát osvědčil. Javorníček tak získal řadu výborných muzikantů. Pilířem je však vždy základna, která spolu vyrůstala od mala a zraje tak po hudební stránce i jako parta přátel mnohdy na celý život.

Zmapování minulosti muziky Javorníčku odpovídá i na otázku hudební budoucnosti souboru. Dlouholetá tradice spolupráce souboru se ZUŠ je zárukou kontinuity muzik. ZUŠ je přirozenou zásobárnou malých muzikantů. Určitě to ale není jediná možná cesta. Ke každému cíli vede více cest a záleží na volbě. Moje čtyřicetiletá činnost v souboru přinesla tyto zkušenosti a já bych je souboru ráda předávala dál. To ale samozřejmě neznamená, že soubor není otevřen dalším možnostem. Já sama předpokládám, že se najde v pravou chvíli nadšenec a odborník, který se stane mým spolupracovníkem a do budoucna pokračovatelem.

 

Březen 2009                                                                                                                         Jana Sládková